Black Angels

Black Angels 1. díl

5. ledna 2011 v 20:53
Toť ode mě vše (:

Díl první: Kdo je tam?

Je těžké říct, jak to všechno mezi námi začalo. Prostě jsme se do sebe zamilovali a to by nikdo neměl odsuzovat. I slavní jsou jenom lidi a potřebují určité soukromí a nějaký normální život kromě života superhvězdy.
                                                                                               Beth Black

Jednoho dne jsem na internetu objevila Billovo číslo. Musela jsem se tomu zasmát, ale moje zvědavost byla silnější než já a tak jsem na to číslo zavolala. Najednou se v telefonu ozval mužský hlas. "Kdo je tam?" zeptal se. Odpověděla jsem tedy, že jsem to číslo našla na internetu a ať se nezlobí, že jsem jeho fanynka. Po krátkém rozhovoru zavěsil. Asi za pět minut mobil ohlásil hovor. Když jsem to zvedla, byl na druhém konci ten, kterému jsem volala, a omlouval se mi za to, že byl tak nepříjemný. Vyměnili jsme si facebooky a maily a tak začalo naše společné přátelství.
Jako každý tvrdil i tento kluk, že je Bill Kaulitz. Na netu se lidem nedá moc věřit, protože nikdo nikdy neví, kdo je na druhém konci. Proto jsem ho nebrala moc vážně a o svých miláčcích jsem si s ním povídala jako s nejlepší TH kámoškou. Skvěle se s ním povídalo, protože mi ve všem dokonale rozuměl. Je těžké popsat všechno, co mi psal, ale i v těžkých chvílích stál při mě a to bylo pro mě nejdůležitější.
Právě si s ním píšu a vtipkuje o všem možném. Je vidět, že má dobrou náladu. Chtěla bych ho poznat osobně. Nikoho jako je on jsem v životě nepotkala. O tom si však můžu nechat jenom zdát. No ne! Právě napsal něco, co bych od něj opravdu nečekala. "Jsi skvělá holka a musím přiznat, že tě mám rád... už nejen jako kamarádku". To mi úplně vyrazilo dech. Psali jsme si spolu teprve tři čtvrtě roku a nevěřila bych, že se člověk může zamilovat do fotky. Teď tu sedím a nevím, co mu na to mám říct. Kdybychom mohli být aspoň spolu, ale jestli je tohle skutečný Bill.... byli bychom od sebe hrozně daleko. Je pro mě lepší představa, že na druhém konci sedí kluk, který si ze mě dělá jen legraci. Nevím, co bych dělala, kdyby to byl skutečný Bill.
Nakonec jsem mu odepsala to samé, že je mi sympatický a že ho mám taky ráda. Myslím, že ho ta odpověď uspokojila a to je dobře. Dokonce jsme si teď změnili svoje přezdívky. Já na Beth Black Angel Humanoid Kaulitz - Trümper a on je Bill Black Angel Humanoid Kaulitz - Trümper. Praštěný co? Ale má to svůj význam. Jen Bill ho ještě neví. Budu mu to muset někdy vysvětlit.

Už je moc pozdě. Půjdu si lehnout. Musím se pořádně vyspat na zítra. V taneční škole se bude něco dít. Zajímalo by mě co. Asi bude pozdvižení kolem té soutěže, co se chystá a koho tam vybrat a tak. Určitě vyberou "paní dokonalou" je mi to jasný.

"Dobrou noc Bille, uvidíme se zítra!"


díl první: Kdo to byl?
Čekal jsem na lásku, která mě naučí létat. Teď jsem jí našel a vznáším se v oblacích. Jen doufám, že se z toho krásného snu nikdy neprobudím a nespadnu.
                                                                                                                    Bill Kaulitz

Po dlouhé době sedím doma s Tomem v obýváku a probíráme naše chystané turné. Dohadujeme se o všem možném i nemožném. Co si vezmeme na sebe, jak budeme nasvíceni a ještě jednou projíždíme seznam písniček. Jsem docela podrážděný. Zvoní mi telefon a na něm je neznámé číslo. Zvednu to a řeknu: "Kdo je tam". Ozve se zaražený dívčí hlas. Klidně mi řekne, že moje číslo našla na netu a ještě k tomu, že je moje fanynka. Chvilku s ní mluvím a nakonec hovor ukončím. "Kdo to byl?" Ptá se mě Tom a já mu odpovím, že nějaká fanynka. Dál už se tím nezabívá a vrátí se k tomu, co měl právě rozdělaný. Asi jsem na ní moc vyjel. Vezmu mobil a volám jí zpět. Musím se jí za to omluvit. Dala mi svůj facebook a mail a naše přátelství mohlo začít.

Říkám jí pravdu a i přesto mi nevěří. Tvrdí, že na netu se nedá nikomu věřit, protože nikdy se neví, kdo je na druhém konci. Povídá si se mnou o mně samém a mně to vůbec nevadí. Rád se o sobě něco nového dozvím. Zvlášť něco, co nevidím ani já ani Tom. Skvěle si rozumíme. Jsem při ní, i když mi říká zrovna nelehký věci. Cítím, že mě potřebuje a proto tu pro ni také jsem.

Mám hrozně dobrou náladu a tak jsem samý vtípek. Spíš jsem nervózní, protože se jí snažím napsat něco, co v sobě už delší dobu nosím. Píšu si s ní třičtvrtě roku a jako bych se zamiloval do anděla. Má nádherné zelené oči. Takové upřímné. Musím to napsat právě teď: " Jsi skvělá holka a já tě mám rád .... víc už než jen jako kamarádku." Ticho. Zatím nic neodepsala. Sedím tu jak na jehlách a čekám. Je to hrozně dlouhý čekání.

Nakonec odepsala tohle: "Jsi mi hrozně sympatický a ... taky tě mám ráda." Spadl mi kámen ze srdce a moje tělo cítilo úlevu. Takže ke mně cítí to samé, co já k ní. Kdybych ji tak mohl vidět a obejmout. Bláznivě jsme si změnili přezdívky. Myslí, že nevím, co znamenají, ale já to vím. Já jsem černý anděl, protože mám rád černou a ona, protože je pesimistka. Já si to o ní nemyslím. Vidí v plno věcech to co já ne.

Už bych měl jít spát. Zítra se kromě Toma budu dohadovat ještě s Georgem a Gustavem, takže není o co stát. Bude mě čekat zase stres. Budu míň jíst a zase zhubnu, jako vždycky. Nechápu, jak se jí vůbec můžu takhle líbit. Ani sám sobě se nelíbím. Teď zalézt pod sprchu a do postele.

"Sladký sny moje sluníčko."
 
 

Reklama